Bylinný sirup a „med“.

Jako každá máma bojuji se svými dětmi o umístění bylinek na první příčce mezi léčebnými metodami. Léta svádíme rozepře když bolí hlava, přichází rýma nebo se začínají ozývat alergie. Všichni doma si zvykli v první linii sáhnout po lécích  a  jednoduše zalézt do peřin. Což jim samozřejmě chválím, protože nemocné tělo odpočinek potřebuje. Proč však chemie je jejich první volbou?  Je to jen lenost a  pohodlnost , která jim brání používat mozek a místo pomalejšího, avšak zdravějšího, léčebného procesu volí snadnější cestu přímo do lékárny.

Nechci říkat, že jsem boj vzdala, ale je to jako boj s větrnými mlýny. Občas už moje snaha  o nápravu vyvolává domácí hádky a tak jsem odešla zlehka do pozadí. Avšak moje police v kuchyni a špajzce se víc a víc plní mými sušenými bylinkami a jak říká klasik                   „… trpělivost přináší růže“ .

Mojí nadějí je nejmladší pětiletá dcera. Je to můj malý uzlíček nemocí. Asi půl roku od odstávky z kojení (tedy přibližně kolem druhého roku) se probudila alergie zděděná po rodičích a od té doby je to z jedné nemoci do druhé. Tady musím upozornit na fakt, že sice vítám moji snahu podpořit u dcerky vhodný pitný režim a  chválím ji za její chuť na čistou vodu, ale když se ukazuje, že dostat do ní v nějaké podobě bylinku je nadlidské úsilí, začíná problém. Nepije víc než vodu. Nechce džus, čaj ani jinou tekutinu. Uznává jen čistou vodu a kakao (často ho nahrazuji za rýžové, obilné nebo mandlové z důvodu alergického zahlenění).

Dokonce ani moje snaha o navození jejího zájmu o léčivé bylinky vyprávěním pohádek       o bylinkových vílách se nesetkala s výraznějším efektem :-( .

Ale nevdávám se! Stále mám na mysli, že já jsem k léčivým bylinkám našla cestu až v dospělém věku a navíc každá chuť, kterou dítě vnímá od útlého věku, je u něj zapsána v podvědomí. Co nechutná napoprvé může zachutnat později.

Jedním z mých ověřených receptu na zpracování bylin  jsou sirupy a „medy“. Občas se mi podaří je propašovat do pitného režimu.

Výroba je velmi snadná. U sirupů postupuji takto: cukr bylinný

Nasbírám několik hrstí bylin (šalvěj, máta, meduňka, lichořeřišnice …), byliny nemáčet, neomývat. Sbírat suché, spíše ráno po oschnutí rosy. Stačí je oprášit. A pak už jen do zavařovací sklenice sypat v poměrně vyšších vrstvách hnědý cukr, na něj narovnat byliny a plátek citronu. Takto pokračovat až je sklenice plná. Následně uložit na 2-3 týdny na teplé slunné místo. Cukr pojme z bylin vůni i léčivou látku. Obvykle se rozpustí do sladké šťávy, kterou následně přecedím a uložím do lednice. Přidávat lze do kaší, čajů i vody.

Ještě jsem nedávno vyzkoušela bylinný „med“.

U něj se postupuje následně.

med šalvějNěkolik hrstí čistých bylin vyšťavíme na odšťavňovači. Svaříme po jednu hodinu za mírného bublání 1 kg cukru, 1 polévkovou lžíci kyseliny citronové a cca 600 ml vody. Tato tekutina získá zlatavou barvu. Do připravené horké tekutiny nalijeme šťávu z bylin, které by mělo být cca 80-90 ml. Přelijeme do skleniček, u nichž jsme víčka potřeli alkoholem a takto nechali zaschnout. Sklenice by měla být naplněná co nejvíce, ale nepřetékat. Osvědčilo se mi po naplnění skleničku uzavřít a obrátit dnem vzhůru do vychladnutí. Uchovávat lépe v chladu a tmě, tedy v lednici. Přece jen jde o bylinky a ty světlo moc rády nemají. Pokud však v lednici místo není, postačí špajzka.

Příspěvek byl publikován v rubrice Bylinky, O dětech a pro děti. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.